Spotify, Deezer, Beats Music. Čeká nás streamingová hudební revoluce?

Stane se streaming opravdu nástrojem tzv “majors”, díky kterému se opět ujmou ztracené kontroly nad hudebním průmyslem? Pravděpodobně ano. Za pomoci služby, která je na první pohled naprosto svobodná a nesvázaná pravidly.

Hudební revoluce, fáze jedna - konec fyzických nosičů

Hudební průmysl prošel za posledních zhruba 15 let obrovskou proměnou. Doslova revoluční. Aniž by si to někdo z nás tou dobou uvědomoval, odstartoval ji v červnu 1999 Napster, služba, která jako první dovolovala zdarma a pirátsky stahovat z internetu prakticky jakýkoliv obsah, včetně kompletních diskografií světových hvězd. Předtím, než byl Napster v červenci 2001 na příkaz soudu vypnut, jej využívaly desítky milionu lidí. Světové hvězdy tou dobou vydávaly u velkých nahrávacích společností, které na nich vydělávaly obrovské peníze. Ta doba ale měla brzy skončit a také skončila. Do dnešních dní přežily tři tzv majors - Universal, Sony a Warner. A i když jejich moc a síla v této oblasti už není na první pohled taková jako před lety, možná se jim zase začíná blýskat na lepší časy. A to v oblasti, ve které by to možná mnozí nečekali. V oblasti, která měla z laického pohledu spíš doslova otevřít brány tisícům umělců z celého světa, kteří jejím prostřednictvím měli šířit svá hudební díla. Mluvím tu o streamingu.

Když se podíváme na nejprodávanější alba za rok 2014 prakticky v kterékoliv zemi, tak potom zjistíme, že opravdu velké hvězdy až na naprosté vyjímky stále ovládá a vydává velká trojka - Universal, Sony a Warner. To je prostě fakt. Interent je opravdu báječný v tom, že dokáže poskytnout prostor vlastně každému, ale zdaleka ne každý se dokáže bez peněz velkých společností dostat k širokému publiku, což v konečném důsledku znamená, že “majors” vládnou stejně jako tomu bylo v minulosti, nebo díky streamingu brzy budou.

Hudební revoluce, fáze dvě - streaming

Kdy jste si naposledy koupili hudbu na fyzickém nosičí? Digitálně je to mnohem jednodušší, nebo ne? Nebo proč si vlastně kupovat konkrétní tracky, nebo celá alba, když streamovací služby nabízí za naprosto směšný poplatek přístup k tak ohromnému kvantu hudby? Ano, odhadujete správně, streaming bude už velmi brzy nejdůležitější formou konzumování hudby ať se nám to líbí, nebo ne. Hudební průmysl a konkrétně právě velká trojka, tak totiž poučena z chyb minulosti, rozhodla za nás … i když to tak na první pohled nevypadá, ve streamingu vidí šanci, jak napravit zaváhání z doby nástupu downloadingu.

Poučit se z chyb může každý, to je vlastně docela pozitivní zjištění, kdyby se tu nevznášelo jedno velké ALE. Za snahou velké trojky není ani tak snaha co nejlépe “sloužit” hudebním fanouškům, jako spíše získat zpátky skoro absolutní kontrolu nad tím, co lidé poslouchají. A jak už jsem napsal, tentokráte na to jdou chytřeji a nenápadněji. Prostřednictvím streamingu, tedy stále poměrně nové služby, kde zatím neplatí skoro žádná pravidla nebo omezení. Budeme-li se bavit konkrétně o Spotify, tady výborně fungují playlisty, které si může sestavit naprosto každý. Jestliže se do této streamovací služby přihlásíte, první co uvidíte jak v počítači, tak v mobilu, jsou právě přednastavené playlisty. A právě tyhle playlisty a také “browse sekci” vlastní a spravuje Spotify. Přesněji řečeno je spravuje podobný tým lidí, jaký dělá playlisty v rádiu. A kdo myslíte, že má cestu do těchto plylistů, které lidé mnohdy bezmyšlenkovitě konzumují jednodušší? Jistěže to nejsou malé nezávislé labely, ale opět majors, kteří tak svou produkcí opanují jak rádiový éter, tak streaming. Jistě, běžnému konzumentovi hudby to nevadí, stejně jako mu nevadí ani to, že si v supermarketu kupuje stále stejné jídlo skoro bez chuti. Stejné je to i s playlisty. Jestliže se spolehnete na ty přednastavené, nedostanete nové a neoposlouchané nahrávky, ale většinou ty, které Vám chce firma nenápadně vnutit. Otestovat si můžete ostatně sami to, co jsem právě napsal. Ať už na Spotify vyberete Top 100 Pop Tracks, nebo Today Pop Hits, vždy v nich najdete až na vyjímky tracky vycházející na “majors”. Z mého pohledu člověka, který rád objevuje nové umělce nebo nové styly, je to obrovská škoda a nevyužitá šance. Ale byznys je byznys. Samozřejmě ale chápu nahrávací společnosti, které chtějí prosadit právě svůj produkt a neudělat podobné chyby, jako v případě podceněnní digitálního downloadingu před několika lety. Uvidíme jak s rozložením sil zatočí Apple, který slibuje další hudební revoluci se svou streamingovou službou Beats Music, ale ve Spotify nám pomalu roste impérium s obrovským vlivem na současnou hudbu.

Význam playlistů

Ten je obrovský, to je třeba říci nahlas. Naprosto zásadní. A není pravděpodobně náhoda, že jako první to pochopili už před několika lety na severu Evropy. Kdo vlastní nejpopulárnější playlisty, ten jednoduše určuje to, co budou lidé poslouchat. Zkuste sami www.digster.fm za kterým stojí Universal, nebo Filtr od Sony. www.facebook.com/filtr Pozadu nezůstává ani Warner s topsify.com a playlists.net. Opravdu prozíravým tahem bylo nazvat tyto “playlist farmy” tak, aby na první pohled neměly s mateřskými firmami nic společného. Je také dobré říci, že v rámci “fresh” přístupu nepropagují striktně jen svou hudbu, ale v menší míře pouští do playlistů i konkurenci. Z marketingového hlediska je to minimálně zajímavé a “majors” to dává do rukou velmi mocné zbraně … neoficiálně se také mluví o tom, že jednotliví uživatelé například Spotify s velkým vlivem, tedy s velkým počtem followers dostávají zaplaceno za to, aby do svých playlistů umisťovali konkrétní songy. Proč by ale něco takového jako playlisty ovládané velkou trojkou mělo vadit? Z mnoha důvodů. První je samozřejmě ekonomický - čím více lidí si poslechne hudbu z nějakého šikovně připraveného playlistu, tím více peněz majors vydělají. Čím více vydělají, tím bude vzrůstat jejich už tak velký vliv a to dokonce i v hitparádách, do kterých se nově začíná započítávat streaming. V konečném důsledku to znamená, že k široké mase posluchačů se dostane velmi malá část prominentních interpretů. Nezávislí nebudou mít šanci se prosadit i přesto, že “zvenku” celý svět streamingu vypadá jako prostředí, ve kterém mají všichni stejné šance. Naprosto to ale přestává platit.

Co to všechno znamená?

Je to boj o moc, o vliv, tedy o peníze a ten nikdy není úplně fér. A to je fér. Velmi pravděpodobně u streamingu nastane stejná situace jako u rádií. Všechna budou hrát prakticky to samé a nebude síla, která by to změnila. Tak trochu Matrix, bohužel. To co se zprvu zdálo jako skvělá věc, která umožní objevovat stále nové a zajímavé interprety, bude a už začíná být sterilním prostředím, ve kterém nám majors budou určovat co máme poslouchat. I přes to všechno, co jsem napsal, jsem nadšeným zastáncem všeho nového, včetně streamingu. Jen jsem se nahlas pokusil pojmenovat to, co mi na něm začíná celkem dost vadit ...